Přeci jen už mám v téhle oblasti víc zkušeností, než bych sám chtěl, tak bude fajn se o ně podělit. Nešťastná láska je vděčným tématem zpracovaným nesčíslněkrát snad ve všech uměleckých i neuměleckých dílech-nedílech a to mnoha autory-neautory. Narážíme na to v knihách, filmech nebo třeba na diskuzních fórech v příspěvcích typu „Má cenu žít dál?" nebo „Nikdy ho nepřestanu milovat. Anička, 12 let." Společným jmenovatelem bývá samozřejmě jedna navždy a neodvolatelně zhrzená duše a objekt její touhy, kterému je to buď absolutně jedno nebo o tom vůbec neví.
Nemá smysl tu rozebírat, co je to láska a stejně tak nemá cenu věnovat se případu, kdy někoho bezmezně a vroucně milujete, ale mluvili jste s tím člověkem jednou v životě a on nemá o vašich zjitřených citech nejmenší ponětí – tímhle si někteří z nás prošli v začátcích puberty a není to předmětem tohoto článku.
Co mě teď zajímá, je případ, kdy se jakožto chlapec (muž) zamilujete do dívky (ženy), s kterou se již nějakou dobu znáte a vzájemně se považujete alespoň za kamarády. Opačný případ (žena zamilovaná do muže) budu v krátkosti řešit až na konci celého textu.

Jedeme z kopce

Když máte, pro jednoduchost jí říkejme kamarádka, tedy máte kamarádku a nějakým nedopatřením se do ní zamilujete a dáte jí to najevo, jsou v zásadě dvě možnosti. Buď se lekne a použije jednu z top ten smrtících frází, z nichž nejznámější je „Ráda bych, abychom zůstali jen kamarádi.", čím půjde pravděpodobně vaše „kamarádství" velmi rychle k ledu a ona vám postupně (rozuměj velmi rychle) dá najevo, že o vás nestojí – ne, opravdu ani jako o kamaráda. To je to snazší a naštěstí velmi časté řešení vašeho problému. Prostě máte smůlu, není co řešit a nezbývá, než se s tím vyrovnat. A pokud možno neopakovat základní chybu „Nezamilovat se do někoho, kdo už vás má zařazeného jako kamaráda."
Můžete mít ovšem i to „štěstí" (ehm, chrchly, chrchly...) a holka vás má už skutečně ráda jakožto kamaráda. Nebo máte pro ni dokonce mnohem větší cenu, je mezi vámi něco víc, co by se dalo nazývat přátelstvím, dostali jste se k sobě určitým způsobem blízko a jí na vás skutečně záleží. Zkrátka o vás vážně nechce přijít a myslí to vážně. Což je to nejhorší, co se vám může stát.

Tak pěkně popořádku:
• Pokud jste již jednou a delší dobu zaškatulkováni jako kamarád, pro dívku je obtížné smýšlet o vás jakožto o potencionálním sexuálním objektu. Tenhle pocit je u žen mnohem mocnější, než u mužů. Obecně pokud jste „kamarád", nemáte šanci. Problém je právě ten, že pokud jste již opravdu dobrý kamarád, o kterého dívka nechce přijít, získáte díky tomu pocit, že máte naději. Nemáte.
• Ve vašem vztahu postupně vzniká obrovská nerovnováha. Do této chvíle jste byli oba na stejné úrovni, byli jste kamarádi, přátelé, rovnocenní... Odteď jste vy ten slabý, který má problém a ona je ta, která má navrch (dostává se do dominantní role), jelikož to ona si zachovala zdravý odstup. Je třeba si uvědomit, že vaše zamilovanost je především váš problém a vaše „chyba", v této fázi nemáte právo chtít po dívce, aby cokoliv řešila.
• Oba začínáte postupně dělat chyby. Vy to příliš prožíváte (není divu), ona to prožívá buď příliš málo anebo prostě špatně. Dívka nemá nejmenší ponětí, jak se zachovat a v marné snaze vás nějak utěšit vám dává další a další dávky falešné naděje. Vy se chováte jako každý zamilovaný. Snažíte se jí být nablízku, děláte, co jí na očích vidíte a tak dále. Bohužel vzhledem ke stále vzrůstající nerovnováze celého vztahu se pravděpodobně vše přehoupne do toho, že vás začne využívat. Což je logické, protože si vás čím dál méně přestává vážit – nejste pro ni někdo na stejné úrovni a jí to vadí.
• Dívka nechápe (a možná ani nemůže), co by měla udělat – říct vám jasně a zřetelně, že NE a NIKDY ne. Zřejmě si to ani sama neuvědomuje, že pro ni zůstanete navždy stejně sexuální přitažliví jako patník u dálnice. Co je stoprocentně a za všech okolností dostupné, to ztrácí svoji přitažlivost. Pravý opak zakázaného ovoce. Na druhou stranu dívce to samozřejmě imponuje, že k ní někdo něco cítí a ráda se v tom vyžívá a hladí si ego (na úkor toho vašeho samozřejmě). A i pokud taková není a nezneužívá vaší bolesti, stejně rapidně ztrácíte její úctu k vaší osobě.
• U vás se naopak objevuje pocit, že tohle by mohlo být jakési „přátelství na celý život". Vždyť vy ji máte rádi, ona vás taky – byť ne tak, jak vy chcete – a vy tu vždy rádi budete pro ni. A ona to jednou ocení a rozmyslí si to. Namlouváte si, že se váš vztah a vaše přátelství díky tomu posunuly na vyšší úroveň a ona si toho váží. Opak je samozřejmě pravdou; kdo by si vážil nešťastného hlupáka? Inu iracionalita je mrcha proradná.
• Celý vztah mezi vámi se postupně ustálí na něčem, co se už jen vzdáleně podobá vyrovnanému stavu, jakým bylo vaše kamarádství. Ona je s vámi v kontaktu, protože je to pro ni výhodné. Kdykoliv cokoliv potřebuje, může se ozvat, vy to pro ni rádi uděláte a nic za to nechcete. Plus hřejivý pocit toho, že tam někde venku mám někoho, komu stačí pokynout prstem a on jako pes přiběhne. Tehdy zbývá jediná možnost.

Jestliže si chcete vážit sami sebe, musíte to ukončit. Nelze jinak. Neexistuje způsob, jak by to mohlo být alespoň tak dobré jako dřív, nejde to vrátit zpět. Paradoxně vaše láska zničila celý vztah a dívka pro vás navždy skončila i jako kamarádka. Úctu a respekt lze ztratit jen jednou.

A jak je to se ženami, které jsou zamilované do muže, jenž je nechce? Nerad bych se pouštěl do nějakých definitivních závěrů, myslím, že situace je přeci jen trochu jiná a zkušenostmi a přílišnými znalostmi v tomto případě též neoplývám. Rozhodně zůstává ztráta určité úcty a respektu a objevuje se zásadní nerovnováha ve vztahu. Ovšem muž si v době nouze možná vzpomene, že má někde zálohu. Ačkoliv je krajně nepravděpodobné, že by s takovou ženou chtěl mít dlouhodobě trvalý vztah (potíž s „příliš povoleným ovocem"), na krátkodobé utišení touhy ji použít lze. Což ovšem muž, který má charakter neudělá, aby neublížil.

Tohle se prostě stává, sice naštěstí mnohem méně častěji, než je tomu u klasického odmítnutí, ale o to je to nebezpečnější. Lze snadno podlehnout dojmu, že něco takového má smysl a snažit se vztah udržovat dál. Klidně i půl roku. Budoucnosti to však nemá. A je nutné se s tím vyrovnat co nejdřív a neztrácet tak zbytečně čas. Lízat si rány můžete až potom, co jí dáte sbohem.